Jsme na křestním jménu

Máme tu křestní jméno...

V Solné komoře jsme vždy vycházeli z křestního jména. Místní obyvatelé mezi sebou ale i prázdninové a prázdninové hosty. Začíná to pozdravem: „Griaß Di“ (zdravím) a končí rozloučením „Pfiat Di“ ((Bůh) ochraňuj tě). Není to tedy neúcta, ale otevřenost, kterou přinášíme lidem z jiných regionů Rakouska, Evropy a světa.

V revoluční Francii byl dokonce v roce 1793 vydán „dekret duz“. Kdo v té době nepoužíval křestní jméno, dostal se do všeobecného podezření, že pokračuje v šíření lidské nerovnosti. Kromě toho nemůžete udělat revoluci ‚Per Sie‘,“ popsal tento fenomén Werner Besch ve své standardní práci „Duzen, Siezen, Tituren“.

Se studentskou revolucí v 68. letech došlo v německy mluvícím světě ke skutečné expanzi křestního jména, která pokračuje dodnes se vstupem amerických firemních kultur do evropských společností a různých platforem sociálních médií.

Všímáme si toho i sami, nejen že se snáze pracuje, ale také se snáze mluví. Známé slovo snižuje vzdálenosti. Rychleji vyklouzávají nejen nadávky, ale především pozitivní věci: „Ty, já mám problém“ nebo „Ty, můžeme spolu pracovat na řešení?“. Známé slovo podporuje otevřenost, kreativitu, vytváří blízkost a snižuje práh zábran pro řešení citlivých témat.

Při vzájemném jednání bylo v Solné komoře vždy zvykem „du“, a tak jsme se rozhodli, že budeme se všemi našimi hosty jednat křestně. Ne z neúcty k druhému, ale z otevřenosti vůči lidem, které ještě neznáme. S ohledem na to se těšíme, že si s vámi promluvíme v okamžiku setkání nebo shledání...
Share by: