Exkurs: Jak farmář získal dobytek

Nová doba kamenná (neolit) znamená přechod člověka od lovce-sběrače k usedlému farmáři, který pěstuje plodiny a chová dobytek. Ve střední Evropě se „nový způsob života“ šířil podél Podunají zhruba od roku 5500 př. n. l. – rakouští zemědělci se tak mohou ohlížet na mimořádně dlouhou tradici!

(vidět. http://de.wikipedia.org/wiki/Jungsteinzeit#Neolithische_Revolution)

Tehdejší lidé chytali původní divoká zvířata a ochočovali je. Nejprve to byly ovce a kozy, o něco později dobytek a prasata. Společný život nabízel všem „účastníkům“ velké výhody – protože v pravěké Evropě byli vlci a medvědi vedle lidí na vrcholu potravního řetězce. Lidé zajistili bezpečnost svých zvířat a dostatečný přísun krmiva; na oplátku dostávali vlnu na výrobu textilu, stejně jako mléko a maso. Podporu při hlídání stád a hlídání usedlostí dostávali od psů, kteří s lidmi žili již několik tisíc let a již vypadali velmi podobně jako dnešní velká psí plemena.

V této komunitě se po mnoho staletí změnilo jen málo. Teprve v době železné, tedy asi od roku 1000 př. n. l., se objevuje kura domácí a obohacuje své majitele o vajíčka a hřejivé peří. Domácí husy chovali poprvé Germáni a Římané; posledně jmenovaní při svém postupu přes Alpy s sebou do našich zeměpisných šířek přivezli i kočku.

I když byli koně chováni v Evropě zhruba od roku 1500 př. n. l., byli to téměř výhradně mounti. Teprve v raném středověku se jednotlivá plemena koní šlechtěním stala dostatečně robustní, aby mohla být efektivně využívána i jako šelma a pracovní zvířata ve spojení s novými typy postrojů. Konečně ve vrcholném středověku si na farmu našli cestu i králíci a stájoví zajíci.

(vidět. http://www.ooegeschichte.at/epochen/urgeschichte/neolithikum/lebens-und-wirtschaftsform/ackerbau-und-viehzucht/ v souvislosti s články na wiki o příslušných zvířatech)

První farmáři poskytovali stabilní zásobování potravinami, které umožnilo vznik větších, trvalých osad: zahájili to, co je známé jako neolitická revoluce.

A nahrazením svého poklidného dobytka výkonnými koňmi jako hospodářskými zvířaty dokázali zemědělci ve středověku masivně zvýšit své výnosy – jen tak bylo možné zajistit zásobování celých měst.

Dějiny civilizace jsou tedy v podstatě také dějinami zemědělství.